FC Zlín oficiální web

Adam HLOUŠEK: „Můj cíl je, abych klubu pomohl”!

Adam Hloušek po podpisu smlouvy na zlínské Letné hovořil o své motivaci do dalšího angažmá, o důvodech, co rozhodlo právě pro Zlín i o svém bývalém spoluhráči, se kterým se rád potkal právě ve zlínské kabině. O koho jde? 

Co rozhodlo pro Zlín?
První kontakt proběhl už po Novém roce, což nějak nedopadlo. Chtěl jsem dál hrát fotbal, je mi 33 let, ale fyzicky se cítím zdravý a naprosto v pořádku. Chci hrát na té nejvyšší úrovni, co to půjde. Zlín se mi zamlouval už po tom prvním kontaktu, což mě pak i mrzelo, že to nevyšlo. Teď, když to přišlo znovu, tak jsem za tu možnost byl hrozně rád. Ani jsem nad tím nepřemýšlel, pouze doufal, že to vyjde a těšil se. 

Byl ve hře i jiný klub?
Řešil jsem na začátku pouze Polsko. Pak jsem se začal poohlížet i tady v Čechách, ale všude by se dalo říct, že bylo plno. Proto jsem se zaměřoval spíše na to Polsko a taky kvůli rodině už jsem nechtěl moc dalších změn. Chtěl jsem být blíže domovu. Po rozhovorech se Zdeňkem Grygerou se mi utvrdilo to, co jsem si myslel. 

Co sis myslel?
Líbí se mi zdejší fotbalová práce. Nerozhoduje pouze, zda jde o velké město, jak vypadá stadion a další věci, ale Zlín mě prostě zaujal. Věděl jsem, že klub vede pan Grygera, tak to bude mít nějakou úroveň po fotbalové stránce, což je pro mě to nejdůležitější. Věděl jsem taky, že tady znám pár kluků, byť jsem s nimi v kontaktu nebyl. Taky si pamatuji, že hodně hráčů ve Zlíně ožilo a udělalo přestup do většího týmu. Značí to pro mě, že klub je po fotbalové stránce zdravý. Další, co rozhodlo, byl kontakt s trenérem Hoftychem, který mi to velmi doporučoval. Moje angažmá tady je z části i jeho zásluha. 

Neodrazovala tě vzdálenost od rodiny?
Rodiče i sestra žijí na severu Čech, přítelkyně se synem v Mladé Boleslavi. Všechno je to ale kolem tří až čtyř hodin dojezdu. Překvapilo mě, jak ta silniční návaznost už dnes funguje a plynule se lze po dálnici za poměrně krátkou dobu za nimi dostat. Pořád je člověk aspoň v Čechách a ten kontakt je jednodušší.

Chtěl ses tedy raději vrátit do Čech?
Určitě. Když jsem skončil a začal to po Novém roce řešit, tak byť jsem to nikomu neříkal, tak v hlavě jsem takové přání měl, že kdyby to přišlo, tak bych chtěl hrát v Čechách. Myslím si, že ta pohoda být zpět v Česku by mi mohla i po fotbalové stránce pomoci. 

Co od angažmá ve Zlíně očekáváš?
Chci hrát fotbal. Nemám v hlavě myšlenku, že jsem to tady přišel nějak dokopat. Jsme zdravý, fyzicky připravený a chci hlavně pomoct. To je asi můj první cíl, abych klubu pomohl, a nekoukal na sebe. Věřím, že když člověk pomůže, tak to pak má i druhou pozitivní stránku, že se to odrazí i na výkonech a poté klub může pomoci hráči. Fotbal pořád miluju, takže se těším na to, že to bude tak, jak si přeji a představuji. Chci se fotbalem bavit, brát to zodpovědně a pomáhat týmu. 

Na které pozici se cítíš nejlépe?
V klubu vědí, že do mých jednadvaceti jsem byl jen útočníkem, takže semnou mohou počítat na více postech. Já jsem teď poslední roky strávil na levém obránci, kde jsem slavil asi taky ty největší úspěchy, takže asi tam. 

V Česku je post levonohého obránce hodně ceněný. Uvědomuješ si, že to je taková tvoje výhoda?
Nevím ani, proč je to tak poslední dobou skloňováno, že tito hráči chybí. Já to vnímám tak, že když je obránce aktivní dopředu a může jezdit po lajně, tak na levého beka se kouká jinak a asi i ta pozice je pak pro každý tým důležitá, že tam může mít toho levonohého hráče. 

Stihl jsi mluvit s trenérem?
To bohužel ne, protože odcestoval na licenci. Stihl jsem se vidět se zbytkem realizačního týmu, ve kterém jsem moc rád, že jsem viděl Davida Hubáčka, s nímž jsem hrál ještě před lety ve Slavii Praha. To jsou hezké vzpomínky, měli jsme spolu tehdy moc hezký vztah. Vždycky, jsem ho rád viděl, i když jsme pak hráli proti sobě a on už byl na lavičce jako asistent. Zažili jsme desítky zápasů, kdy on byl levým bekem a já před ním levým záložníkem. Nahráli jsme spolu strašně moc zápasů. David je skvělý člověk, jsou to hezké vzpomínky. 

Nyní ale bude tvým nadřízeným z pozice asistenta…
Bude to jiné. Vždycky je prostor ke kamarádské debatě, žertíkům, ale musí tam být určité hranice. Já vím, kde ty hranice jsou. Dnes vedl i trénink, takže k tomu člověk přistupuje tak, že to je trenér a v tu chvíli jde veškerá minulost stranou. Jsem strašně rád, že si to dokážu uvědomovat a přepnout si to v hlavě. Nevnímal jsem vůbec, že je to můj bývalý spoluhráč, ale přistupoval jsem k tomu s respektem a snažil se ukázat to nejlepší. 

Kde by ses se Zlínem chtěl vidět na konci sezony?
Po tom prvním jarním kole se to v tabulce trochu zkomplikovalo. Myslím si, že hodně lidí si na včerejší zápas ještě mnohokrát vzpomene jako na jeden z nejdůležitějších. Ty body, které se včera uhrály, by v budoucnu mohly mít cenu zlata. Měl jsem z toho strašnou radost, že Zlín dokáže být takhle konkurence schopný proti týmu, jakým je právě Liberec, jenž má ty nejvyšší ambice a skvělý tým. Za mě, Zlín dominoval, všechno kontroloval. V době, kdy se kluci dostali do vedení, tak opadla i ta nervozita a snažili se hrát co nejlíp. Z tohoto zápasu je třeba si vzít hodně pozitiv, čímž chci navázat na tu pozici v tabulce. Příčky můžeme atakovat ještě vyšší a po tom včerejším zápase by neměl být cíl záchrana, ale měl by být střed tabulky a neunáhlovat se tím, že se bude hrát skupina o udržení.