FC Zlín oficiální web

ROBERT HRUBÝ: CIZINA MĚ LÁKÁ, ALE NEJDŘÍV CHCI DOKÁZAT NĚCO TADY

Slávistický odchovanec, talentovaný záložník a člen mládežnických reprezentací. Sedmadvacetiletý ROBERT HRUBÝ začínal s fotbalem v šesti letech právě na Slavii, kam jej dovedli rodiče. Zůstal tam až do jedenadvaceti let. V lize si mimo Slavii zahrál za Ostravu, Teplice, znovu Ostravu, Jablonec a od letošní sezony je oporou Zlína.

Zkoušel jsi i jiný sport, nebo byl odmalička fotbal číslo jedna?
Ano, hrál jsem ještě tenis. Později jsem se ale už musel rozhodnout, jestli fotbal, nebo tenis, nakonec jsem se rozhodl pro fotbal. Snad jsem udělal správně. Asi bych neměnil. Fotbal jsem měl radši. Jako dítě mě bavily všechny sporty, ale k fotbalu mě to zkrátka táhlo vždy o něco víc.

Tenis je individuální sport, jsi tedy spíš týmový hráč?
Když tak nad tím přemýšlím… tak jak se to vezme. Hodně dělám věci raději sám, sám i trénuji navíc. Možná by tohle pro mě bylo v individuálním sportu lepší, ale zase by mi ta parta kluků chyběla. Když se semkneme, tak je to super pak slavit úspěch spolu.



V kolektivu tedy nemáš problém?
Jsem ten typ člověka, co je po příchodu do nového prostředí spíše uzavřený. Nejdřív musím ty lidi poznat a vybudovat si vztah. Když se s někým skamarádím, tak to většinou bývá na delší dobu, i když už spolu nehrajeme v jednom týmu.

Čeká tě domácí zápas se Spartou. Jsou pro tebe jako pro odchovance Slavie duely proti ní prestižnější?
Duely se Spartou jsou atraktivní samy o sobě, ale už to ani tak nevnímám, že bych byl slávista nebo že by to pro mě bylo třeba víc než pro kluky tady v kabině. Jde o atraktivní zápas a takhle beru i zápas s Plzní nebo se Slavií, ale pravda, tam je to něco jiného, protože tam jsem vyrůstal.

Ve Slavii jsi debutoval v lize, když se jí zrovna nedařilo. Nemrzí tě, že nejste u toho, když je na vrcholu?
Samozřejmě. Nikdo ale neví, kdybych tam zůstal, jestli bych hrál, nebo nehrál. Když jsem ve Slavii působil, tak se hrálo o sestup a byla to ta nejhorší sezona, kdy se do posledního kola hrálo o záchranu. Pak přišli investoři z Číny, začal se budovat nový tým. Věděl jsem, že bych to měl hodně těžké, takže jsem zvolil variantu angažmá v Ostravě. Přemýšlím nad tím, jak by to mohlo dopadnout, kdybych tam zůstal. Asi to tak mělo být a já jsem šťastný. Je to v pohodě.

Fandíš ještě Slavii?
Sleduji je. V české lize mají u mě místo, ale spíše na té evropské scéně je hodně sleduji a fandím jim. Je super, že máme v Evropě takového zástupce, který nám dělá dobré jméno – všem hráčům z Česka. V Evropě fandím všem českým týmům, ale Slavii asi nejvíc.

Do Zlína jsi přišel z Jablonce, kam jsi zamířil i kvůli evropským pohárům, které sis ale nakonec nezahrál. Jak moc tě to mrzelo?
Chtěl jsem změnit prostředí. Ale tam byla i taková smůla. Asi týden před evropskými poháry jsem dostal covid a zrovna jsem měl i hrát; mrzelo mě to. Ale takový je život, nelituji toho, že jsem tam šel. Byl to dobrý rok, možná bych něco udělal jinak, ale neměnil bych.



Jablonec vede svérázný trenér Petr Rada. Je opravdu tak horkokrevný, jak se prezentuje v médiích?
Ano, je. Když se mu něco nelíbí, tak to dá najevo. Zakřičí v kabině, týden po prohře byl nepříjemný. Na nic si nehraje a je svůj. Někomu se to může líbit, někomu ne. 

V jednom rozhovoru jsi řekl, že v ostravské kabině si nejvíce rozumíte s Václavem Procházkou. Platí to i ve Zlíně?
Ano, s Vencou jsme si sedli. Máme podobné koníčky i mimo fotbal. Teď máme oba děti, mimo fotbal je to těžší. V Ostravě jsme spolu trávili více času, ale s dětmi už je to složitější. Jsem rád, že tady je. Je to zkušený hráč, který nám pomůže jak na hřišti, tak mimo něj. Ty jeho zkušenosti jsou obrovské,  jsme rádi, že ho tady máme.

Ve stejném rozhovoru jsi také řekl, že nejvíce tě dokáže naštvat manželka. Schytal jsi to pak doma?
To byla ta minutovka, pokud se nepletu. Bylo to první, co mě napadlo, ale byla to spíše sranda. Je to asi všude stejné, ale je víc věcí, které mě dokážou naštvat. Nikdo rád neprohrává, a teď, když se nám moc nedaří, tak z toho jsem naštvaný hodně a je to ve mně.

Vyhovuje vám klidnější Zlín? Nebo dáváte přednost ruchu velkoměsta?
Musím říct, že Zlín je úplně skvělý. Moc se nám tady líbí. Ostrava je větší město, lze tam najít více vyžití, ale Zlín na mě udělal dojem hned od začátku. Je to tady hezké, čisté, hodně dětských hřišť. Okolo baráku máme snad 5 dětských hřišť. Menší, klidné, hezké město. Fakt se nám tady se ženou líbí, jsme spokojení. Praha, to je zase naše srdcovka.

V lize jsi hrál za Slavii, Ostravu, Teplice, znovu Ostravu, Jablonec a teď Zlín. Jak snášíš i s rodinou tohle pendlování mezi Čechami a Moravou?
Přesouvali jsme se pouze do Ostravy a pak sem. Co jsem byl v Teplicích i v Jablonci, tak to jsem dojížděl z Prahy. Dojížděli jsme tam dvě auta z Prahy. Jinak to zvládáme v pohodě. Dřív, když žena ještě studovala, tak to bylo složitější. Nyní už je to s malou jiné, práci si manželka může udělat i z domu. Teď jsou tady už čtrnáct dní a ještě snad dalších čtrnáct budou, pak musí na nějakou kontrolu. Jedou na otočku domů, ale většinu času jsou tady. Za to jsem fakt rád, že je tady mám.

Už víš, kde by ses chtěl usadit? 
My máme svoje bydlení snad už 7 let kousek od Prahy. 

Máš za sebou první derby proti Slovácku. Jaký dojem na tebe udělal duel největších krajských rivalů?
Nechci, aby to vyznělo nějak blbě, ale čekal jsem od toho trochu víc. Přece jen ta atmosféra v derby by dle mě měla být ještě jiná. Co jsem zažil jiná derby, ať už Sparta-Slavia, nebo Ostrava-Opava, tak tam to bylo vyhrocené daleko víc. To jsou taková ta menší, i v Jablonci proti Liberci tam nesměli být fanoušci, tak to bylo jiné, ale čekal jsem trochu větší hukot. Bylo super, že dojeli naši fanoušci, kterých byl plný kotel, to bylo super. Od Slovácka, že nenaplnili celý stadion, mě to zklamalo. To byla škoda. 

Blížíš se k metě 200 ligových startů. Je to pro tebe významný milník?
Nijak zvlášť. Raději bych byl, kdybych měl sto startů a 50 gólů. Nějak to neprožívám. Jasně, asi to znamená, že něco mám odkopáno, ale větší význam to pro mě nemá.


Kterého ze svých 18 ligových gólů si ceníš nejvíce a proč?
Asi toho prvního. Na ten se většinou nejvíc vzpomíná, na to jsou hezké vzpomínky. Byly tam i nějaké důležité góly.

Co tvé ambice?
Chtěl bych ještě vyzkoušet něco venku. Dnes je to ale těžké, protože ta konkurence je veliká. Má ambice je být nejprve úspěšný tady v Česku, kdyby se mi pak podařilo posunout někam výš, a pak třeba ta cizina.

Která země by tě lákala? I třeba na život spojený s fotbalem…
Asi Itálie. To ale nějak neřeším, teď jsem tady, ale asi každý nad tím přemýšlí a má nějaké sny.